Základní informace
Biorezonanční metoda BICOM se používá v západní Evropě již více než 30 let v lékařství a přes 15 let ve veterinární medicíně. Patří stejně jako např. homeopatie a akupunktura do oblasti tzv. „komplementární medicíny“.
Důležité teoretické základy biorezonanční terapie se potvrzují prostřednictvím nejnovějších poznatků v kvantové fyzice a v biofyzice, avšak nejsou ještě akceptovány současnými názory „školní medicíny“.
Podle poznatků kvantové fyziky mají materiální částice jak vlnový tak i částicový charakter. To znamená, že hmota je vlastně energie a všechny substance – tedy i všechny buňky, části těla, ale také viry, bakterie, pyly, toxiny, nikotin atd. – mají elektromagnetické vyzařování, tzv. frekvenční vzorek.
Buňky spolu komunikují
Žijeme v období komunikace a informací. Je na čase, abychom si uvědomili, že tělo může fungovat a regulovat pouze tehdy, když se v něm odehrává správná komunikace a tím i výměna informací mezi buňkami. Výzkum biofotonů vychází z toho, že buňky spolu komunikují prostřednictvím „světelných blesků“ (vyzařování fotonů) – vyměňují si informace přes určité frekvence.
Zatěžující vlivy nebo substance mohou zabraňovat komunikaci mezi buňkami.
Ve zdravém těle funguje tato výměna informací bez překážky. Tak může každá buňka popř. každá část těla splnit svůj úkol.
Pokud tělo ovlivňují rušivé substance (jedy, viry, bakterie atd.) nebo zatěžující záření, mohou zabraňovat komunikaci mezi buňkami.
Individuální a precizní zjištění zátěže pomocí biorezonance
Mimobuněčná tekutina lidského těla není jen vyživovací médium buněk. Slouží také jako „zvláštní skládka odpadu“ pro zatěžující látky v případě, pokud jsou vylučovací orgány jako např. játra/žluč, ledviny, střevo atd. přetíženy. Protože voda je kromě toho optimální registr informací, ukládají se zde také informace zatěžujících substancí. Tato oblast není pro laboratorní metody lehce přístupná. Na biofyzikální úrovni mohou být takové zátěže většinou rychle a bezbolestně testovány. Přístroj BICOM zde nabízí cennou pomoc. Tak lze v mnoha případech zjistit, jaké zátěže mohou vést u pacientů k zdravotním poruchám (např. bakterie, viry, elektrický smog, materiály používané ve stomatologii, alergeny atd.).